Hue
Den čtvrtý Úterý 10.3.2009
Ráno vstáváme, balíme, jdeme se projít a na oběd. V poledne se odubytováváme a jdeme na místní hromadku za 10000 dongů oba. Jedeme na autobusák, kde si kupujeme jízdenky zpět do Hanoje za 120000 za oba. Za půl hoďku jdeme ve Fordu Tranzit. Cesta probíhá podle stejného scénáře jako do Ha Long. V půl páté jsme v Hanoji. Akorát si všímáme, že autobusák, kde jsme chtěli vystoupit jsme minuli. Tak se necháváme vyhodit za mostem přes Rudou řeku. Jdeme asi 100 metrů na autobusovou zastávku, kde asi 10 min. čekáme na autobus číslo 3 , který jede na vlakové nádraží. V něm jsme pro místňáky fakt atrakce. Bílí s báglama tam asi moc často nevidí. Ale za 6000 za oba jsme asi za 20 minut na vlakáči. Hledáme úschovnu. Po chvíli ji máme. Na dvířkách je ceník, ale bába chce na férovku 2x tolik. Po chvíli dohadování ustupuje a je to za 30 tis za oba. Jdeme zkusit najít nějakou restauraci, kdybychom se najedli. Je to docela problém. V okolí nic není. Asi po 20ti minutách nacházíme velmi slušný podnik. Večeříme dlouho, asi do 21 hodin. Pak se vracíme na vlakáč a hrajem karty. Po 22 hodině se pro nás příjdou nádražáci, že už máme jít do vlaku. Vlezeme do něj a už se oblékáme. Klima běží na plno. Koukáme po sobě… to zas bude cesta. Odjezd přesně na čas. A s odjezdem se klima vypíná. Za chvíli přijdou nabízet jídlo a pití. Pak nám přinesou deku. Chvíli hrajeme karty a pak jdeme spát
Den šestý Čtvrtek 12.3.2009
Vstáváme v 7.00, protože na 8.00 máme naplánovaný výlet po místních památkách. Přijíždí pro nás autobus, který to s námi vše objede. Jako první stavíme v malé dílničce, kde koukáme jak se ručně vyrábí vonné tyčinky a tradiční klobouky, ve kterých je proti světlu vidět nějaké motivy. Pak jedeme do mauzolea císaře Tu Duc. Je to velmi rozsáhlý a rozmanitý komplex jezírek, říček a budov, kterou by si již dávno zasloužily nějaký ten dong do údržby. Strávíme tam asi hodinu v poklusu, ale projít to celé je tak na půl dne. Pak jedem do mauzolea císaře Khai Ding. Tam nejsou žádné zahrady . Za to vše je zde důmyslně zdobené a načančané. Všude je vidět, že se ten matlák rád obklopoval luxusem. Tento areál je nejmenší, ale asi nejzdobnější. Pak následuje poslední mauzoleum, které navštívíme (jinak je jich 11) Císaře Minh Manga. Taky je nutné obdivovat značnou rozlehlost a kompozici staveb, porostů a vody. Nádhera. Vše ladí a krásně do sebe zapadá. Teď skoro v poledne je vedro k padnutí. Jedeme na oběd a pak do císařského paláce. Je to obrovský komplex budov a zahrad. Bohužel velká část kdysi vyhořela a rekonstrukce podle všeho postupují velice vlažným templem. Ale přesto je tu moc krásných věcí k vidění. Couráme tu asi 2 hodiny, pak se jdem podívat do jednoho zahradního domu. To jsou bývalá obydlí vysokých úřadníků mandarínů. Když jsem to Kačce popisoval, že vlevo byli vojenští mandaríni, tak než jsem stačil říct, že vpravo byli civilní, tak vyhrkla: "...A vpravo byli mandarinky".:-) Zahradní dům je obklopen zahradou, kterou bych taky chtěl. Paráda. Nakonec jedem na pagodu Thein Mu. To je z mnohem starší doby, z období říše Chamra. Je z roku 1601. Moc hezky zachovalá. Odtud se vracíme po řece vůní do města. Po těch skoro 9ti hodinách jsme pěkně uťapkaní, ale s pocitem, že to fakt stálo za to se vracíme do hotelu. Cestou se v Mandarín Cafe stavíme na večeři za 150000 dongů oba. Vstupy do památek byly jednotné 55000 za osobu. Platili jsme je každý 4krát. Večer chvíli karty a jdeme spát.
Ráno vstáváme kolem osmé a na internetu z pokoje si zařizujeme letenky na Phu Quoc a do Kambodže. Ještě si bookujeme hotel na Phu Quoc, ale píší nám, že v námi zvoleném termínu mají plno. Jdeme na oběd a ve dvě nám jede „otevřený“ lůžkový autobus do Nha Trangu. Je to poměrně pohodlné, ale jako všechny autobusy tady ve Vietnamu, staví v každé díře. Proto cesta trvá neuvěřitelných 16 hodin. Vcelku jsme se ale vyspali, takže příplatek za lůžkový autobus se vyplatil.
Náhledy fotografií ze složky Hue - mauzolea, císařské město