Ráno vstáváme v půl páté. V noci byla děsná bouřka. Hrom byl tak silný, že se nám třásla okna. Začínáme balit a v pět nám přináší fotky. Jetě si přikumujeme dalších 50. Voláme si taxi a v 6 jedeme na letiště. Opět letíme s Wings Air s boingem 882. Ale tentokrát sedíme vepředu, tak motory nejsou celkem slyšet. Za hoďku jsme v Yogyakartě. Chytáme taxi, které nás za 60 tis. odveze až k vybranému hotelu Rose. Hotel má to nejlepší dávno za sebou, ale je tam docela čisto a za 150 tis na den za oba. Navíc se zdá, že na Vánoce je nějak narváno. Dáváme si sprchu a jdeme to dospat. Asi v poledne vstáváme a jdeme na oběd. Pak jedeme MHD (4000 za oba) na vlakové nádraží, kde si kupujeme lístky do Jakarty. Rozhodneme se pro nejvyšší třídu, oba za 380 tis. Pak jedeme zase MHDna terminál autobusů zjistit, jak to bude s dopravou na výlety do okolních chrámů. Pak už se jen couráme, jíme a jdeme spát. Do tří, do čtyř pršelo, ale fakt fest.
Den šestnáctýPondělí24.12.2007
Dneska je štědrý den a máme naplánovaný výlet do Borobuduru. Po snídani jedeme MHD na autobusové nádraží. Ačkoliv se ptáme, jestli to tam jede, a zdá se že to jede na druhou stranu, asi po 15 minutách vystupujeme a sedáme do toho správného autobusu. Na autobusáku musíme zaplatit vstupné na peron 200 za každého. A pak se čeká až se autobus dostatečně naplní. Je za 40 tis. za oba. Je nám řečeno, že ten náš je přímý. Není. Staví to na každém rohu a když to stojí je v něm strašný vedro. Nicméně za 1,5 hodiny jsme tam. Borobudur není od nádraží vidět tak toho využívají místní dopravci, kteří se pomalu perou, aby nás tam mohli odvézt, že prý je to daleko. Odmítáme a jdeme pěšky. Je to asi 7 minut. Celý areál je oplocený a všude před ním stánky s něčím . Jako cizinci máme svojí pokladnu s 2x tak vysokou cenou než místňáci. Je tu strašně moc lidí. Každý platíme 11 USD a jdeme. Nabízí se nám spousta průvodců, ale odmítáme. Bodobudur je největší buddhistická stavba světa, ale byla postavena na špatných základech. Tak ji na konci minulého století celou rozebrali. Udělali betonovou desku a postavili znovu. Trvalo jim to 11 let. Slušnej výkon. Je to krásná stavba se strašnou spoustou tesaných reliefů. Strávíme tam asi dvě hoďky a je na co koukat. Jdeme zpátky ke vchodu, ale nechtějí nás tam pustit, že prý musíme jít východem. Ale to se nám nechce, protože víme, že za východem je obrovská tržnice, kterou se nechceme tlačit, protože nic kupovat nechceme. Naštěstí se nám podaří proklouznout. Jdeme si dát u jednoho stánku jídlo. Je to za 47 tis. za oba i s pivem a colou.Zpátky na autobusák a do Yogya. Cestou přistupují zpěváci s kytarou a zahrají půl songu a chtějí peníze. Dávám jim co máme. Necháváme se vyhodit poblíž hotelu. Cestou kupujeme nějaké ovoce. Mango, meloun, rambutany. Jsme šíleně splavení. Dneska bylo fakt vedro. Na tričku mám úplně bílé mapy. Po sprše jdeme na štědrovečerní večeři. Plácáme se přes kapsu. Kačka si dává fish & chips a já kobru. Jako fakt toho hada. Je to v indonéské pálivé omáčce a moc dobrý. Ještě si dáváme dezert a trošku se přejíme. Ale co. Vždyť jsou vánoce. Útrata 150 tis. Odplazíme se na hotel a jdeme spát. V noci opět prší.
Den sedmnáctýÚterý25.12.2007
Na dnešek máme naplánovaný areál Prambanan. Stejně jako včera, po snídani jedeme hromadkou na autobusák. Tam zase čekáme až se naplní a za 20 tis. za oba a jedeme. Cestou stavíme úplně všude a 18 km jedeme přes hodinu. A to jsme už otrávení. Navíc, když jedeme zpátky, zjistíme, že nás pěkně okradli., protože platíme jen 6 tis. Prambanan je stejně tak oplocený a vstup je 10 USD každý. V květnu 2006 ho postihlo velké zemětřesení o síle 5,6 Richterovy stupnice, které všechny hinduistické stavby poškodilo. Sice se tu provádí záchranné práce, ale do budov se nesmí, což je škoda. Je tu míň turistů než včera. O to větší jsme ale atrakce. Asi 5x nás někdo staví, jestli se s náma může vyfotit. Komplex je to fakt pěkný. Tentokrát procházíme tržnicí. U chrámů chceme koupit korále. Baba chce 10 tis. za jeden. Nakonec jí dáváme 3 a kupujeme jich 5. Když to přepočtu na naše, skoro se stydíme, ale moc dlouho nám to nevydrží, protože na trhu mají ty samé za 1000. Zlodějka. Chceme si koupit ještě nějaké suvenýry, ale nic se nám nelíbí. Tak máváme na autobus a ten chce jen již zmíněných 6000 ta oba. Za necelou půlhoďku jsme v Yogya na autobusáku. Chtěli jsme ještě do sultánského paláce, ale už je pozdě. Tak jdeme pěšky do hotelu. Večer prší tolik, že místo naší ulice je potok. Koukáme na to z restaurace, kde si dáváme steak. Já zase z kobry a Kačka hovězí. Výborný. Mám narozeniny tak se zase trochu rozšoupnem. Útrata 180 tis. Když přestane pršet jdeme na hotel a ještě chvíli hrajeme karty. Když jdeme spát, slyšíme, že zas leje jako z konve.
Docela mě překvapilo,že jste se tam vzali.Neměla jsem" tucha".Nakonec -vždy jsem si přála aby jste se vzali , jak vám to vyhovuje.Vaši cestu trochu napodobím.i když o 7 let později a také bude delší.Snažila jsem se naučit anglicky alespoň trochu posbírat hodně info.a tak vyrážím na 6 týdnů.Máma
Dobrý děti,teď jedu já.Máma
(máma, 25. 1. 2014 19:20)